Začalo to, ani nevim kdy, když mi Onca v hospodě řekl, že by sme mohli jet na Ukrajinu. V tu chvíli mi to připadlo jako hodně pomatenej nápad, ale v hospodě nás jiný nápady nenapadají, tak jsem řekl že bych jel taky. Vůbec jsem nevěděl, že to myslí vážně. Pak na jeho narozeninách mi představil dvě holky, které by jely když tak s námi, a že mi když tak zavolá. Zavolal mi a šlo do tuhýho, už se nedalo couvnout.
V tomto bodě začíná Michaelin denník a já jsem se nabídl, že to zpracuji do této podoby a že tam dopíšu na co Michala zapomněla nebo nevěděla (Michaelin originál je zachován v původní podobě, jsou tu jen moje vpisky psané kurzívou). Příjemně se posaďte a vychutnávejte.

Dneska odpoledne jsme se dohodli, že pojedeme na Ukrajinu. Pojede nás sedm, skoro se neznáme, Ukrajinu taky ne. Mapy neexistujou, leda malůvky bez měřítka, nebo autoatlas v měřítku - pro chůzi nic moc. Všichni nás odrazují a někteří z nás to ani nechtějí říct doma.Večer jdeme do Brouka, teoreticky abychom se domluvili kam pojedeme, jak pojedeme, co kdo vezme a podobně. V praxi dát si pivo zahulit a kecat o blbostech. Jediné co jsme domluvili je datum a čas odjezdu, v sobotu 1.8. v 1000 stopem z opatova. Účastníci zájezdu jsou : Onca, Lukáš, Tomáš, Michala, Verča, Lenka a Helča. Mně se ještě podařilo sehnat mapu Ukrajiny a to tak, že na stanici autobusu 505 jsem potkal kámoše, kterej už na Ukrajině byl. (asi hodinu mi vyprávěl jaký to bylo, prej by mu nato ani celej den nestačil ) Hned jsem se u něj doma stavil a mapu vyzvedl.

Běháme po Praze a sháníme co bychom mohli potřebovat. Pláštěnky už asi nevyráběj, sehnat líh je umění. Pohorky nikdo ze známých nemá. V pojišťovně nám něco dlouze vysvětlujou, což stejně pochopíme až na hranicích. Lenka shání batoh. Já kradu ségře lihovej vařič a oznamuji tátovi ,že zítra odjedu na Ukrajinu. Táta moc nechápe, proč chci jet do země, kam se bojí jet řidiči kamionů a kde prý za bílého dne vyhazujou mrtvoly z auta, nicméně nenamítá.Nakonec jsme všechno sehnali, dokonce i nějaký průvodce.